sobota 25. září 2010

Článek v Brněnském deníku Rovnost

Četli jste dnešní Brněnský deník Rovnost? Pak jste jistě zaznamenali článek o našem divadle, uveřejněný v seriálu MALÁ DIVADLA JIŽNÍ MORAVY (na webu jej v tomto okamžiku ještě nenajdete, neboť tam dává Rovnost články se zpožděním, aby neklesala prodejnost tištěného média).

Ale nabízím Ti, vážený čtenáři, původní nezkrácenou verzi rozhovoru se mnou:
  1. Jak dlouho v souboru působíte a jak jste k Mimi Fortunae dostal?
    V souboru jsem se objevil více méně náhodou, na jaře 2001, kamarádka tehdy říkala něco ve smyslu: "je to parta bezva lidí a skvěle si tam zacvičíš a protáhneš tělo", secvičovali jsme tehdy frašku "Ber kde ber", naučili se gotické tance, a už tu první sezónu jsme vystupovali v Německu... Byla to neobvyklá změna v mém životě, v lecčems jsem musel slevit ze svého přístupu k životu, ledacos mi divadlo dalo, jistý klid a pohodlí vzalo, ale dnes už si neumím život bez divadla představit. Uzavírám vlastně svou desátou sezónu...
  2. Čím je podle vás soubor Mimi Fortunae výjimečný?
    Vždy mne udivuje, že se dokáže dohodnout parta tak zdánlivě nesourodých lidí - vezmeme-li to dle profesí, najdete zde právníka, IT specialisty, ale i zedníka či závozníka, matku na mateřské dovolené - ale to na divadelních prknech prostě nehraje význam. Chuť něco dokázat nás spojuje, baví nás dokázat si, co vše dokážeme. A těší nás, kdykoliv vidíme, že divák je potěšen tím, co mu nabízíme. Potlesk je droga! (Zdravá!)
  3. Odkdy se věnujete tanci a divadlu?
    Tanci jsem se věnoval od středoškolských tanečních, absolvoval jsem asi šest turnusů, ten první jako "žáček", dál už něco jako figurant tanečního mistra, zkoušel jsem se věnovat víc rockenrolu, ale pak opustil své rodiště (Mladá Boleslav) a odešel do Brna na vysokou školu... Pak jsem se v roce 2001 objevil po svém druhém návratu do Brna (3 roky jsem po vysoké škole pracoval ve Vyškově) v souboru Mimi fortunae. A zároveň učil v Brně na střední škole výpočetní techniku - říká se, že každý kantor je tak trochu herec, musí umět zaujmout studenty... Spojeno dohromady, nejen v divadle tančím, ale i participuji na tvorbě webových stránek (web http://www.mimi-fortunae.cz/ i blog http://blog.mimi-fortunae.cz/) a dojednávám naše vystoupení.
  4. Jaký z dosavadních projektů souboru je vám nejbližší?
    Projekt Být či nebýt, jednoznačně! Tanečně ztvárnit historii, vnímat skrze tanec hrůzu fašismu, dopřát si "taneční vypořádání se" se svazáckou košilí, kterou prostě nešlo nemít, moci si na divadelní scéně zazpívat Krylovu "Píseň Neznámého vojína" (Kryl a Nohavica mne provázeli dávno, už v době, kdy to bylo zakázané). Na druhou stranu nutno říct, že se těžko říká, že určité představení je mi nejbližší, v každém je něco. Třeba procítit si Kult, pevně svírám na scéně kříž - ač nejsem katolík, duchovní sílu v ten okamžik hluboce vnímám. A tak bych mohl jmenovat jednotlivá představení a ke každému vystoupení říkat, čím pro mne je!
Ale i po zkrácení rozhovoru celý článek, jehož součástí je tento rozhovor, stojí jistě za přečtení... Kupte si Rovnost, ještě je na pultech i v neděli...
RKN

0 komentářů:

Okomentovat