Mezinárodní den tance

Dnes byl den, kdy se tančilo všude!

---

MEZINÁRODNÍ DEN TANCE se po celém světě slaví od roku 1982 jako připomínka narození velkého tanečního reformátora Jeana-Georgese Noverrea (1727). Tento den má být oslavou tance, má poukázat na univerzálnost této umělecké formy, která díky společnému jazyku dokáže překlenout politické, kulturní a etnické bariéry a spojit lidi.
Akce, jejíž program si každé město připravuje samo, je určena pro taneční divadla, skupiny, školy, sólisty, milovníky i obdivovatele tanečního umění i ty, kteří se chtějí s tancem seznámit.
Poselství argentinského tanečníka Julia Boccy: Tanec je disciplína, profese, učení, komunikace. Těmto slovům možná ostatní nemusí rozumět, a tak místo nich nabízíme každému univerzálně srozumitelný, blízký jazyk. Tanec nám dává potěšení, dělá lidi svobodnými a je útěchou naší neschopnosti létat jako ptáci, přibližuje nás blíže k nebesům, duchovním věcem, k nekonečnu. Je to povznášející umění, přinášející pokaždé jiný zážitek, umění tolik podobné milování tím, jak na jeho konci zůstáváme s tlukoucím srdcem a s touhou zažít to příště znovu.

---

Také Brno mělo svůj program. Hlavní akce (krom těch dalších na různých místech města) se konala na letní terase nám již dobře známé Zemanovy kavárny. Akce byla zahájena cca 10 minut po 17. hodině společným rituálem točení se kolem vlastní osy za účelem vzdání holdu tanci v rytmu bubnů Cyranových bot. Následovala přehlídka ukázek různých tanečních skupin a stylů (z nichž mne osobně zaujala zejména vystoupení skupin PIROŠ ROUŽA – dětský romský taneční soubor, TANGO MILONGUERO – argentinské tango a FILIGRÁN – současný tanec).
Do programu se zapojilo samozřejmně i naše taneční divadlo.
Vzhledem k tomu, že snad jedinou slabinou akce bylo chybné nastavení mikrofonu pro uvádějící konferenciéry, takže je nebylo mezi diváky téměř slyšet, odmítl jsem nabídku užít mikrofon a oslovil obecenstvo několika větami (nevím, zda cituji přesně, nechť je to jakýmsi dnešním prohlášením TD MIMI FORTUNAE):

Tančit se může všude. Tančit můžeme kdykoliv, tančit můžete kdekoliv,tančit může kdokoliv. Ať jsou vám čtyři, ať je vám devadesátčtyři. A kdo tančit nemůže, nechť se stane divákem. Neboť tanečník je rád, když má svého diváka. Takto zdraví Taneční divadlo Mimi Fortunae Mezinárodní den tance. A přinášíme ukázku tance historického.

Načež spustila hudba a naše výtečná Maruška Valentová-Žáková si bezchybně "zasólovala" renesanční tanec "Jablka", byť dnes s růžičkou místo jablíčka.

---

Předpokládám, že i dále pokračující program byl skvělý, ale vzhledem k tomu, že jsem s sebou měl i manželku (též členku divadla) a obě děti, rozloučil jsem se s kolegyněmi-tanečnicemi ze skupin Filigrán a BARDO (škoda, díky dětem jsem se nějak nestihl seznámit s nikým jmenovitě, prostě jen mohu říct, že vládla skvělá atmosféra, úsměv, slova "Mohu pomoci...", "Díky..." atd.), roztančený park jsme opustili a vydali se domů. RKN
PS: Potkali jsme se i s naší bývalou členkou, tanečnicí Marigold (a jejím psíčkem Vendýškem), a jsme tomu moc rádi.